Deril má už 4 týdny tohle na zadní tlapce. Nic vraženého v tlapce nemá. Žádný hnis nevytéká, a vůbec se to nezmenšuje. Antibiotika nic nevyřešila. Deril ze začátku kulhal, ale teď mu to už vůbec nevadí. Nevím co to je a co s tím dělat. Neviděl jste to někdo? Co s tím?

My Deril has for four weeks this on his back paw. He has anything inside. There is no suppuration. Antibiotics didn´t help. Deril is no limping any more. Do you have experience with something like this? What to do?

Drobné opravy na tréninkové káře u Jardy Jiránka a jeho malamutů...

My friend Jarda Jiranek, malamut musher, did a few repares on my training cart...

Koupání psů a nábor nových pomocníků .....:-)

Dogs swiming and recruitment of new doghandlers...:-)

Rekonstrukce domu vesele pokračuje...

Reconstruktion of the house is going on...

Vyšel časopis Psí sporty, s mým povídáním o letošním Finnmarkslopet. Text zde

There came out the new volume of magazine The dog´s sports with an article about Finnmarkslopet 2008.

Opět jsme se přestěhovali do našeho letního sídla. Letos sice trochu brzy, ale na Maxově momentálně nemáme už ani plot, natož pak střechu nad hlavou ...

We moved back to our summer place...

Balím sáně, chystám materiál na checkpointy. Dnes začala prezentace a zítra přejímka psů. Na internet musíme jezdit dolů do města a tak si myslím, že toto bude už poslední vstup před závodem a následně až do té doby, než opět obživnu a začnu přemýšlet o něčem takovém jako je internet.

Závod můžete sledovat na www.finnmarkslopet.no , kde bude někde umístěn odkaz F500, kde najdete průběh závodu s jednotlivými časy průjezdů kontrolními body.

Všem moc děkuji za jejich podporu došlou v e-mailech a SMS zprávách. Nezvládám odpovídat díky technice, ale je to pro mne velké povzbuzení.

Jedeme na jistotu. Chci závod dokončit. Nesmím se nechat vybláznit někde na začátku. Naše strategie je ťapkat, pravidelně krmit a být v klidu. Nikdy jsme nic tak dlouhého nejeli. Ono se 500km i blbě odsedí v autě, natož to obejít...

Držte nám palce, teď už ať se děje jen vůle bóží...

I am packing the sled and preparing all the material for the check points. Presentation and the acceptance of dogs starts. For the internet we have to go down to the town so I think this is the last entry before the race and followingly till the time when I come to life again and start thinking about something like an internet.
You can follow the race on www.finnmarkslopet.no , there is the reference F500, where you find the situation of the race together with the times at the single check points.
I would like to express my thank you to everyone for the support in emails and sms. Due to the technical bacground I am not able to reply to all but it is very heartwarming and encouraging for me.
We will run for the certainty. I want to finish the race. I must not get crazy somewhere at the beginning. Our strategy is to go paws forward, feed regularly and to stay calm. We have never ridden anything so long. You hardly sit and drive 500km and now to ride…
Keep your fingers crossed for us, God bless us and God´s will please follow us…

Milanovi se konečně podařilo vyfotit polární záři. Musím podotknout, že jenom díky zapůjčení mého stativu.... To se mu vážně povedlo!!! Já na takové radovánky nemám ani pomyšlení a polární záři si v příštích dnech budu užívat do sytosti. Jinak takto to tu večer vypadá, když jdete venčit psy. Dnes je celkem teplo. Jenom -14oC.

Cestou domů jsme se stavili u Rodga Dahla pro zbývající maso, nebo spíše pro snacky na trať a pak v kempu, kde je ubytována většina závodníků i veterináři. Zkonzultovali jsme zdravotní stav Dustyna a zdá se být vše v pořádku. Jeho problém se zdá být v podrážděných střevech. Protože jí normálně a s velkou chutí, pije bez problémů, je veselej, pěkně pracuje, teplotu má normální, při ohmatání se žádná bolest nikde neprojevuje. Jediný problém je, že má řidkou stolici zakončenou světlou krví. Otázka je: mám ho vzít do týmu, nebo ne? Mám za něj náhradu, nebo ne? Řekla bych, že pojede. Odložit ho můžu vždycky, ale rády bych dojela s celou partou...

A tady máme pomocníky.

Tudy povede start. Už se naváží sníh a centrum se pomalu pro auta uzavírá. Bude to tu velká sláva. Kupodivu se všichni ohromně těší. Tady jsou videa z loňského roku, ty se neokoukají!!! VIDEO 1 , VIDEO 2 , VIDEO 3

Takto vypadá prvních 130km. Když budu startovat kolem poledne, tak ve Skoganvare budu kolem půlnoci. Zakreslené mapy musím mít v saních, ale pojedu především na GPSku, kam Milan převedl trať v bodech. Takže ztratit bych se asi nemusela.

Registrace závodníků. Kontrola papírů psů, seznámení s povinným programem. Kromě závodu to tu bude samá párty, Borealis festival atd.

Jinak pózuji na ceně pro vítěze závodu na 1000km. Kdo v tomto závodě nejlépe dopadne v tomto ročníku a v příštím, tak dostane tady v Norsku srub u jezera. To by se nám taky líbilo! Budeme muset příště změnit kategorii.

Balím povinnou výbavu do saní, našívám reklamy na saně a čepice, krájím maso na checkpointy a opět zamrazuji, dokupuji materiál, rozmýšlím každý detail co budu potřebovat. Kontroluji funkčnost elektrocentrály, tankuji plnou nádrž. Milan se Zdenkou baví nezávodní tým. Fanda je pod pedagogickým dozorem Zdenky. Nepodceňujte učitelky!!! ( Já bych ho už dávno bacila...Fanda totiž bere každý pokus o nazutí botiček jako výzvu k boji). Večer máme společný rozbor trati, plán předpokládaných příjezdů na checkpointy. Co budu potřebovat, co se musí nachystat. Úvahy nad konečným sestavením týmu.

Milan opravil díky letecky dovezenému materiálu výfuk a znamená to, že auto řve o trochu míň. Díky tomu mám pocit, že nám odchází přední levý tlumič- vydává podivné zvuky. Zatím nám odchází jen ty méně zásadní díly.

Chci zde poděkovat mému pedagogickému týmu Zdence a Zuzce, dvorní překladatelce. Milé dámy, česky mě už nenaučíte a tak mi ty hrubky jen zavčasu opravujte. Já si z toho třeba i něco zapamatuji, teda možná.

Dnes jsme vyjeli na trénink z restartu tisícovky- dolů po řece- do místa startu a vlastně i cíle závodu. Botičky psům už bravurně nandávám i v rukavicích. Časová náročnost tohoto aktu se taky zkrátila zhruba na 5minut na psa. Trénovat se dá asi úplně všechno. Pacičky už máme zahojené. Dávám na ně opravdu dost velký pozor. Psi jsou natěšení na běhání, ale s hrůzou jsem zjistila, že se u některých objevila krev ve stolici, pravděpodobně z přetížení. Teď už budou do závodu jenom hajat a papat... Snad jsem neudělala nějakou chybu v tréninkových dávkách.

Today we went out for the training from the restart of one thousand kilometer race - down the river – to the place of the start and finnish of the race. I manage to put on and take off the booties even in the gloves. The time intensity of this act dropped down to about 5 minutes a dog. You can train really everything. The dogs´paws are alright again. I take a big care of them. The dogs are excited to run but I was horrified to find that some of them have blood in thein stool, the most probably from the extreme overexcertion. Till the start of the race they will only sleep and eat… I hope I haven´t made any mistake in the training loads.

Milan se Zdenkou vytváří zábavný program pro psy, kteří nepojedou závod. Zvolili expediční přístup k výletům a Zdenda funguje jako zavěšený lyžař. Tak zvaný typ LEDOVKA. Řekla bych, že je vždy nejvíc zmrzlá...

Milan and Zdenka make an amusement program for those dogs that will not take a part in the race. They chose an expedition type of their trips and Zdena rides as a hanging skier. So called type ICEBERG. I would say that she arrives the most frozen of all.

Aby jsme Milanovi jeho pobyt zpestřili hned od samého začátku vyrazili jsme opět na Gargii. Toto místo nikdy nezklame... Jak jsme se dozvěděli, tak tu před sto lety umrzli dva pošťáci, a to prosím v červnu. Ještě štěstí, že je březen a že se nám tu nemůže nic stát... Jinak to na obrázcích jsem já se spřežením. Když se projedete tady, tak už se Vám zdá každé počasí jako velmi příznivé.

Snažím se natáčet a když jsem měla v záběru psi ve vánici, tak kolem nás profrčel skůtr a za ním na špagátku táhli malé dítě na sáňkách. Prostě norské děti mají studený odchov...

Jiný skůtrař u mne zastavil a ptal se jestli nejsem zmrzlá. Když jsem mu pak řekla, že jsem z Čech tak se mne optal: A co tady proboha děláš? Tak jsem mu odpověděla, že tu mám holliday. Začal se smát a nevěřícně kroutit hlavou...a opakoval: HOLLIDAY? (Jela jsem jen v Milanově metujácký bundě, protože jsem si zapomněla péřovku doma.)

To make Milan´s stay with us even more interesting we went again to Gargie. This place will never disappoint us… As we learnt, about one hundred years ago there froze to death two postmen – and it was in June!! Luckily it is March and nothing can happen to us… The little point at the picture, it is me with the sled. When you go for a ride here, then every other weather seems to you as very pleasant!
I am trying to make some videos and once when I was filming pctures with the dogs in a snowstorm, there went a skidoo past us that was pulling a small kid on the sled on the rope behind. Well, the Norwegians are „cold-breed“…
Another skidoo rider stopped and asked me if I was not cold. When I told him afterwards that I come from the Czech Republic, he asked me what the hell I was doing there. I replied – I have a holiday here. He started to laugh and unbelievably shake his head and repeat: HOLIDAY?? (I went out only in Milan´s Metuje club jacket as I forgot my feather one at home)

Návštěva u Haralda Tunheima, čtyřnásobného vítěze Finnmarkslopetu. Jeho psi jsou spíše severského charakteru a Harald sám sází na svoji největší výhodu a tou je opravdu to nejstudenější počasí, kdy krátkosrstí, rychlí kříženci pro velkou zimu ze závodu odpadají. Přišlo nám, že čeká u okna a vyhlíží kdy už se konečně ochladí.

Our visit at Harald Tunheim, the four times winner of Finnmarkslopet. His dogs are more of the Nordic type. Harald´s dogs have the biggest advantage to the others when it is really the coldest weather and the short-hair, fast cross-breed can´t stand the cold. We had the feeling that he was standing at the windows waiting for when it finally gets cold.

Tak a už fungujeme ve třech. Po pravdě mi to chvíli trvalo, než jsem se přeladila na jiný rytmus, než jaký jsme měli jenom se Zdenou. Ještě štěstí, že jsme všichni dostatečně komunikativní a krizi se padařilo překonat.

And so we are three now. It is true to say that took me some time to change to the different rhythm than we had with Zdena before. Fortunatelly we are all communicative enough and so we overcame the crisis easily.

Dnes konečně dorazil poslední člen výpravy- Milan, Zdenčin přítel. V hale se objevil skoro poslední, takže jsme už opravdu měli obavu, že nestihnul nějaký přetup. Tak a tady máte šťastný páreček.

Today finally and happily arrived the last member of our team – Milan, Zdenka´partner. He appeared as the last in the arrival hall so we started to be a bit worried that he did not manager some transfer. But he did. Here they are.

V noci klesla teplota na -20oC. Pojedeme se dnes projet v nových botičkách a máme do saní i malou pasažérku.

Temperature dropped down to 20 degrees during night. We are going to test new booties and I have a small passenger in the sled.

Vyrábím si nové šňůry pro závod. Už se mi povedlo zaplést do šňůr ocelová lanka. Jak je předepsáno pro závod. Jde to pomalu, bolí z toho prsty, ale každý kousek je lepší a lepší. Volila jsem, který vařič bude do závodu lepší. Zůstávám u Bohouškova líháče. Je stabilnější.

I´m working on my new lines with wire cabel inside for the race. It is mandatory equipment. It is going slowly, but better and better. I also choosed what cooker to take for race.

Máme problém s tlapkami. Sníh tu je přemrzlý, sypký a většinou hluboký. Je to jako když chodíte bosýma nohama v rozpáleném písku. Tlapky se dřou a rozdírají mezi bříšky. To, že jsme ze začátku jezdili bez botiček byla velká chyba. Doma jsme je ale nikdy nepotřebovali. Hlavně je běhání s botami nebaví. Teď musíme počkat, až se ranky zacelý. Dále jsme přišli na to, že naše botičky jsou střihově i materiálově do těchto podmínek nevhodné. Rozparkem na boku napadává do bot sníh a cordura s vniřním povlakem způsobuje to, že se namazané tlapky v nich zapařují. Řešení bylo jednoduché: koupila jsem zatím 100 botiček od místního prodejce za 1300,- NOK a uvidíme kolik jich budem ještě potřebovat. Co jsme nenatrénovali do teď, tak to už nedoženem. Musíme nastoupit do závodu v pohodě.

We have a problem with dog paws. We never use dog booties at home, but we can see that here it is necessary. Our dogs dont like to use it. The snow is frozen, deep and has a character as send. It is like to walk with naked feet on the hot beach. We found out that our dog booties have wrong construction and also material. Well, I bought 100 dog booties for 1300NOK and I will see how many we will need for the race. Let´s hope to say: we did our training well until now and we must just keep our dogs in good shape to start of the race.

Dnes jsme byli na místní veterině demonstrativně odčervit- Drontal jsme si přivezli z čech. Za 381NOK jsme pak dostali potřebná razítka do psích pasů. Tak teď už máme vše papírově v pořádku pro pobyt se psy na norském území..

We went today to Norwegian veterinar for echinococcus treatment. We got the stamps to our dog passports and we are allowed to stay in Norway with our dogs. It was the last necessary administrative point.

Další trénink. A stane se Vám, že potkáte jiného mushera a ten se zeptá jstli si nedáme šálek kávy a pak si v klidu si popovídáme. To se může stát jen v Norsku...

Another training. And it happens that you meet here another musher and you have just a cup of tee and you have time to talk. Isn´t is wonderfuul. It can happen only in Norway...

Přijela se na nás podívat norská televize NRK. Asi se objevíme v nějakém sestřihu na stránkách závodu.

We had a visit from Norway TV- NRK. Probably you can see us later in same clip on Finnmarkslopet web site.

Trénink na trati závodu. Počasí nám moc nepřálo a vichr se na nás valil v plné síle. Projeli jsme prvním a posledním kontrolním místem- Jotka a pak dál v proti směru závodu k jezeru Iešjavri.

The first training on the trail of the race. The weather was not so friendly to us as in the last days. The wind was blowing quite strong against us. We get to Jotka- the first and the last check point in the race and then we follow the trail in opposite way down to Iešjarvi lake.

Zatím co mi se věnovali kultuře, tak psi trénovali klid na lůžku. Už jim to jde moc pěkně.

While we were interested in history of the area, the dogs were practising resting. They are doing very well in this.

VIDEO Z TRÉNINKU V GARGIA

Dnešní trénink v Gargie. Úžasná náhorní planina. Doporučévali nám sem jet, až bude špatné počasí. Naštěstí bylo celkem pěkně, ale vítr nás tu dokázal potrápit i tak.

Today’s training in Gargie. It is a fantastic upper plain. They recommended us to come here when it is bad weather. Fortunatelly it was quite fine but the wind teased us even so.

Před tréninkem cvičím mazání tlapek a nazouvání botiček. Něco dělám špatně, nebo botičky jsou špatně, nebo já nevím.... musím se tu někoho na to přeptat, co dělám špatně.

Before we start the training I train putting the vaseline and booties on the paws. I do something wrong or the booties are wrong or I just don’t know… I have to ask somebody here what do I do wrong.

Díky mému strojnímu nadání jsem dnes opravila padající výfuk. Zjistila jsem ráno, že leží na rozvodné hřídely, které to evidentně nedělá dobře. Oprava výfuku by znamenala vyměnit ho celý, protože je jako řešeto. To už nikdo nesvaří...

Thanks to my technical skills and abilities I have repaired our falling exhaust today. In the morning I found out that it lays on the shaft. That is apparently protesting too. The repair of the exhaust would mean to change the whole one, because is foling a part in many places. Nobody will ever weldit together...

Ráno proběhl jen lehký trénink přez jezero a zpět. Šlo především o trénink obouvání a používání botiček. V poledne jsme měli u psů hotovo a vyrazili jsme do města. Navštívili jsme opět kancelář závodu a prozkoumávali městečko. Touto nákupní třídou povede úvodní etapa závodu. Obhlíželi jsme místo, kde se bude asi parkovat, ale nějak nám není jasné jak to chtějí udělat, protože asi na původním parkovacím místě je teď obrovská díra pro nový obchoďák.

In the morning we had a light training across the lake and back. It was mostly to train putting on and taking off the booties. At noon we were ready at the dogs and we went downtown. We visited the race office again and searched a bit through the town. The first stage of the race will go along this shopping mall. We looked around the place of possible parking. It is not clear to us how do they want to do it because on the original parking place there is a big hole for the base of a new shopping centre.

Hans-Christian Orjeatad (Brukshunden) & Magne Ostby (www.vomoghundemat.no)- nám věnovali krmení pro psy po dobu našeho pobytu v Norsku. Jedná se o nejlepší maso v Norsku: losos, kuřecí, žaludky a vitamíny. Rodger Dahl nám zde v Altě maso dodává a je nám nápomocen svými radami.

Hans-Christian Orjeatad ( Brukshunden) & Magne Ostby ( www.vomoghundemat.no) gave us the dogfood for the whole time of our stay in Norway. It is the best meat in Norway: salmon, chicken, stomachs and vitamins. Rodger Dahl gives us this meat here in Alta and has a lot of helpful advice.

Přibyla nám nová rubrika, která je jen částečně cenzurována...

We have got a new column that is being censored only a little … - WHAT DOES THE DOGHANDLER ZDENKA THINK?

Dnes jme provedli i údržbu tlapek. Ostříhání chloupků a zkrácení drápů. Je až s podivem, jak to vše rychle dorostlo. Poslední poslední úprava tlapek proběhla před čtyřmi týdny.

Today we made the pedicure of the dogs’ paws. Cutting the hairs and shortening the nails. It is amazing how fast has everything grown. The last treatment was 4 weeks ago.

Dnes netrénujeme a jedeme na výlet do města. Navštívili jsme kancelář závodu a místo startu. Led složený před domem je nachystaný na stavbu startovní brány.

Today we took a day off and we go for a visit to the town. We have visited the race office and the place of start of the race. The ice in front of the house is ready for the building of the start gate.

Celou noc chumelí a během dne jen občas přestává. Psi pomalu zapadají sněhem.

All night is snowing and the dogs geting slowly lost under snow blanket.

Jezdíme pomalé a dlouhé tréninky v hlubokém sněhu, vánici a trénujeme krmení na trati. U psů se projevily problémy s tlapkami a začínáme jezdit s botičkami, které ale mají taky své problémy. Po několika km byly plné sněhu, zmrzlého do ledové hroudy. Sníh je tak jemný, že proleze všude.

We are going on the slow and long trainings in the deep snow, strong windstorms and we train feeding on the trail. The dogs started having problems with paws so they have to wear the booties, but those are not perfect either. After some kilometres they were full of snow frozen into an iceball. The snow here is so light that it gets everywhere.

Ze psince vyjíždíme na tréninky. Nejprve musíme přejet dlouhé jezero ohraničené prudkými svahy. U těchto břehů voda moc nezamrzá a tak pocit to není nijak moc příjemný. Dále se projede lesnatou částí až na náhorní planinu, kde jsou tratě místních musherů. Počasí se tu mění velmi rychle. Fotím jen když je hezky. Když se zvedne vítr a není vidět na krok, tak spíš řeším otázku života a smrti, než fotit krajinky :-). Je to tu úplně jiné než doma. Sníh je jiný, krajina je jiná a vítr když za to vezme, tak je člověku ouvej. Psi si pomalu zvykají na venkovní ubytování na slámě, ale už se jistě těší domů na gauč.

We set out on the trainings from the dogs‘ accomodation. Firstly we have to get across a long lake hemmed by steep slopes. At these edges the water doesn’t freeze very much and so it is not very pleasant feeling. Next we follow the forest part all the way up to the upper plain where are the trails of the local mushers. The weather is changing very fast here. I také some photos only when it is nice. When the wind rises and you can’t see a step I have to solve otehr problems, mostly how to survive, rather than enjoy the romantic landscape photography:-). It is completely different to home. Different snow, different countryside and different wind that when it blows one doesn’t feel well. The dogs are slowly getting used to the outdoor accomodation on the straw but they are all definitelly dreaming of and looking for the warm home sofa.

Za domem jsme ubylovali pejsky a vytvořili malé české území.

Our dogs are accomodated behind the house and we created a little Czech territory.

Tak a tady bydlíme. So here we live.

Tak takto vypadá Alta. Dorazili jsme sem v poledne a ujeli 3350km. Bárensovo moře vidíte do dáli a jak jsme zjistili černý mrak nad mořem věstí příchod dalšího přívalu sněhu. Po dobu našeho pobytu je moře stále černé...

So this is Alta. We have arrived here at noon and have driven 3350km. You can see the Barents sea all the way to the distance and as we found out the black cloud above the sea suggests another snow flurries. During our stay the sea is still black…

Po této řece povede trasa závodu... Že by do té doby zamrzla? No, ale dá se jet po kraji a dávat pozor, aby tam člověk nespadl. Vyrážíme dál na E93 a vzhůru do Alty....

This river is also the trail of the race…Do you think it will get frozen before the race? Well, it is possible to go on the edge and be very carefull not to fall down. We start to go further following E93 to Alta.

Ráno bylo mrazivé, -10 oC. Zamrzla mi Coca cola a chvíli trvalo, než se auto rozehřálo na pracovní teplotu. Při té příležitosti jsem i přišla na to, že se nám rozpojil výfuk a je otázkou času, kdy upadne....

The morning was icy –10C. My Coca cola got frozen during the night and it took some time before the car started and warmed up to the running temperature. At this occassion I found out that our exhaust got separated and it is only a matter of time when it falls off….

Vyrazili jsme po trase závodu na stanoviště Jergul. Jak vidíte z fotek krajina tu je velmi pestrá....

We started to follow the race trail to the point Jergul. The countyside is very various here as you can see from the photos…

Vstup na Norské území v mětečku Karasjok jsme oslavili návštěvou místního pubu. V mladické nerozvážnosti a neznalosti síly norské koruny jsme si vesele objednali pivo. Až po nějakém čase jsme se dopočítali, že nás jedno pivo vyšlo na 160 Kč. I tak nám chutnalo, ale bylo to asi první a poslední norské pivo tohoto zájezdu. Zůstaneme raději u vlastních zásob :-).

We celebrated the entry to the Norway region in a town Karasjok by visiting the local pub. In our youth naivity and not knowing the exchange rate of the Norwegian crown we had ordered a beer there. After some time we counted that it cost us 160CZK. In spite of this fact we enjoyed it, but we think it was the first and the last Norwegian beer on this trip for a long time. We will prefer our own supply :-).

Postupujeme stále na sever po E 75 až do dědiny Utsjok. Chvíle si krátíme poslechem rádia ruské stanice, protože se tomu dá víc rozumět než finštině. Při odjezdu z Inary krásně svítilo sluníčko, zhruba po 20ti km začalo z ničeho nic hustě sněžit. Intenzita se stále zvyšovala, že nebylo vidět na krok. Pokračovali jsme stále statečně kupředu a při řízení jsem se držela jen červených tyček vymezujících pangejt.

We are getting further North following E75 to the village Utsjok. For amusement we listen to the Russian radio station because we can understand little, still more in Russian than in Finnish. When we were leaving Inary the sun was shining but after about 200km it started to snow heavily. The snow storm was heavier and heavier so soon we could not see a step. We courageously continued forward and driving got limited to following the little red poles showing where starts the ditch.

V Utsjok jsme navštívili místní domácí potřeby a vydali se po finské hranici na trasu závodu, kterou jsme si chtěli prohlédnout předem alespoň z auta. Byla to velká chyba!!! Zvolili jsme silnici na finské straně, která přimomínala horskou prémii a v jednom úseku Zdena statečně odrazila útok rodinky sobů, courajících se po silnici.

In Utsjok we visited the local iron mongers and grocer shop and started to follow the Finnish border to follow the race trail. We wanted to have a look at the trail before we start, at least from the car. It was a big mistake!! We chose the road on the Finnish side of the border that reminded us of the mountain premie in a bike race. In one part Zdenka changed into a toreador and courageously faced the attack of a reindeer family slowly wanderring on the road.

Úsek z Levajohk do Karasjok byl dostatečně deprimující v autě, natož pak asi při závodě po obrovské řece, která se zdá není zcela zamrzlá.

The part of the way from Levajohk to Karasjok was depriving enough inside the car, so what about at the race on the large river that even seems not to be frozen enough.

Přejíždíme z Rovaniemi asi 260km do Inary a od muzea vyjíždíme na další trénink po jezeře. Kupodivu psy to ohromně bavilo. Slabším okamžikem však je to, že letos je i na Inary málo sněhu a není do čeho zasekávat kotvy. Připadáte si tu jak neřízená střela. Celkem se hodí, že někteří lídři reagují na některé povely.

We are transferring from Rovaniemi to Inary, about 260km. From Inary museum we set on another training on the frozen lake. Surprisingly the dogs enjoyed it. The weaker part of it was that even in Inary is less snow than usual and so there is nothing but ice for mushers to try to stop on it. You seem to become an undirected bullet. It gets quite usefull that some dog leaders react and respect some important orders.

Fotka z tréninku v Rovaniemi. The picture is from our training in Rovaniemi.

Rovaniemi a Santa Claus village. Přijeli jsme v noci a vánočně svítící dekorace potěšily oko. Zůstali jsme zde do rána a vydali se na první trénink. Z tréninku jsem měla naprosto zoufalý pocit, padlo rozhodnutí, že budeme trénovat stupidní nekonečné roviny. Vzhůru na Inary!!!

This is Rovaniemi and Santa Claus´village. We arrived at night and it was a pleasure for one´s eye to see all the Christmas decorations. We stopped and stayed there till morning and set for the first outdoor training. The feeling after the training was absolutely desperate and was followed by decision that we will train the stupid neverending plains. Let´s go up to Inary!!!

Jedna benzinka za druhou a venčení a krmení psů.

One petrol station after another. This is taking out and feeding the dogs.

Řidičky za volantem. Střídáme se zhruba po 200km. Raněná doghandlerka, která dokáže běžet před psy i 100 km a dokonce zná povel jdi před psy je momentálně indisponovaná a léčí zranění z naší poslední společné vyjížďky v saních. Otazka zní, co jí potká při naplánovaných trénincích. Doghandlerka Zdenka v počátku výpravy odmítala podílet se na natáčení našeho dokumentárního filmu. Tato fáze už pominula.

Lady drivers at the steering wheel. We are taking turns every 200km. A wounded doghandler, who can run even 100km in front of the dogs and even sometimes respects the order „go“ in front of the dogs is indisposed at the moment and is curing the wounds from our last sleddog trip. Question is what can happen to her at the planned trainings. In the beginning the doghandler Zdenka refused to star and take a part in filming our documentary film. This stage has already gone away.

Talin a nástup na trajekt. Tallin, we are getting on a ferry.

Cesta přes Polsko a pobaltské republiky. Na navigaci ve Varšavě byla chvíli i GPSka krátká. Opravdu famózní značení jen pro zasvěcené znalce.

Our journey across Poland and the Baltic republics. Warsaw navigation was horrible and even the GPS was lost! Only those really experienced could get through!

Odjezd z jarního Babí u Náchoda. Kdo chce jet do Norska, ať zvedne pacičku...

Our departure from spring Babí by Náchod. Who wants to go to Norway, please paws up…