Jsem doma. Cesta trvala téměř 3 dny a odjela jsem 3000 km. Miluji vše, co je české, miluji mé auto, které mne dovezlo domů k mým přátelům, k mým psům. Miluji moje webasto, miluji moji GPS a miluji moje Bergans oblečení... Je neuvěřitelné být doma, dotýkat se věcí které jsou mé, které mají v sobě moji historii a čekaly na svém místě až se vrátím… DOMÚ ...Tři měsíce. Připadám vám jako blázen? Ne, jsem jenom šťastná :-)

Přišla jsem o moje čokoládové miminko...bude se mi po něm stýskat, jako i po ostatních psech, ale byla jsem několikrát důrazně upozorněna na fakt, že nejsou moji a sice jsou na prodej, ale já nepřipadám v žádném případě v úvahu....při pokusu odjet se štěnětem, na mne Thomas zavolal policii, že mu nějaká češka ukradla jeho psa. Měla jsem možnost ujíždět a čekat, že mne chytí na hranici....vzdala jsem to a Arnt předal štěně jeho majiteli...Né psi, né přepravák...ať se každý stará jak umí....

Ujíždím domů, mám to 3000km a vše zlé nechávám za zády....

Poslední večer v Altě. Arnt pro mne a jeho rodnu uvařil skvělou večeři. Večeři na rozloučenou. Moc jim za to děkuji, je fajn mít přátele!!!

Kolem desáté pak dojíždí vítěz závodu do cíle...úžasná atmosféra, věřím, že pro tyto okamžiky stojí za to dřít celý rok...

Vyrážím po půlnoci. Z Jergul jedeme proti proudu řeky až k jezeru Iesajearvy, z kterého vytéká. Je to největší jezero ve Finnmarku a já ho už 2x přejela, ale neviděla, až dnes tudy projíždím ve dne. Super, 10 km na šířku :-). Když přejíždím jezero, tak tady to už opravdu znám a Jotka je za kopcem. Psi se chvílemi začínají podezřele motat. Nesmíme zastavovat. Projíždíme Jotku. Kdo tady zastaví, tak se tu zaseká na dost dlouho. Do Alty to je jenom 50km a více méně z kopce. Není potřeba se tu zastavovat.

Prvních 10km jedeme ještě po řece a pak se trať zvedá nahoru do kopců. Trať už znám skvěle, vždyť tu jedu po třetí a opravdu si terén pamatuji dobře. Svítí slunce a do kopce si pěkně všichni mákneme. Utíkám za saněmi a je mi fajn. Otevírá se pohled do krajiny. Je tu nádherně. Najednou ze mne spadlo vše negativní ....Míjím dva týmy, kterým psi zůstali ležet na sněhu a odmítají jet dál....a napadá mne, no to my jsme na tom mnohem lépe. protože Robertek s Tessou šlapou jako hodinky.

Karasjok. Kolem půlnoci přivážím Kaluhu v saních a Nome se sotva motá. Sparky a Couldplay nevypadají taky nijak moc extrovně... Možná jsem měla dát během cesty pauzu, ale komu by se chtělo lágrovat na ledu v -25 ? I já toho mám plné kecky. Po 6ti hodinách spánku, začínám řešit s kluky proč tu vlastně jsem a proč vlastně bych to měla dojet, když mi vlastně o nic nejde a ještě ke všemu psi jsou na tom mizerně. Jsem v odhodlání se na to vybodnout. Vždyť to zabalilo tolik týmů a proč by to měla být ostuda zrovna pro mne? Postupně obstarávám pejsky, vyřadila jsem Kaluhu, Nome a Sparky, který se sotva vleče. Vím že i Couldplay je na tom blbě, ale musím dejet s 5ti psy a tak hold ho budu muset naložit do saní. Do Jergul to je jenom 67km a tam se pak uvidí...

Po řece do Karasjoku. 85km po řece. Hrůza. Kdo nezažil, nepochopí. Jedině jak se to dá přežít je ponořit se do sebe a nekoukat moc kolem a sledovat jenom psy jak běží. Jakmile přichází tma, je to snesitelnější... V podstatě běh na dlouhou trať je jedno velké rozjímání nad životem a co Vám dal...nebo vzal, a nebo co Vám přinese v dalších dnech... Mushing je vlastě taková intelektuání závava a test, jestli si vystačíte na vlastní obveselení alespoň nějakých 9 hodin...

Levajok. Přijíždím v 8 ráno. Začíná krásný slunný den, ale těžce mrazivý. Psi odpočívají na slámě, zachumláni do oblečků a dek. Konečně přichází i pro mne 4 hodiny spánku. Arnt se Štěpánem pro mne vyváří, ale jsem schopna maximálně sníst ovesnou kaši s marmeládou a čokoládou. Přešla jsem do úsporného režimu a odmítám cokoli kousat :-). Šetřím síly na další postup.

Začíná se rozedníval kolem páté. Nabízý se úžasné pohledy do modré krajiny bez stromů. Při pohledu vpravo, vidím na horizontu soby táhnoucí v dlouhé řadě za sebou. Foťák to není schopný zachytit a ani ty pocity, které tu máte. Je to tu jako v ledové pohádce...

Skoganvaere. Letošní trasa byla kratší, celkem je to sem 108km. Nesjíždí sem z kamenitého hřebenu jako loni, ale jede se oklikou, která je kratší a pohodlnější. Nejdu ani spát, jenom jsem si hodinu proklimbla a začala se balit dál. Vyjíždím po půlnoci. Vyrážim na nejhorší úsek pětistovky. Je to samý kopec a traverz a dlouhý sjezd podél řeky, který byl loni šílený. Je celkem zima.

Opět se ponořujeme do odstínů modré a plaveme tímto modrým oceánem kupředu až přichází zase černočerná tma. Stále někoho potkávám a začínají nás předjíždět tisíckáři. Je to fajn být v závodním poli a neplácat se beznadějně na konci a projíždět už vylidněnými checkpointy...

Start, vše funguje podle hodinek a norská organizace je naprosto perfektní. 15 minut před startem čekám na ATW, které si nás připřáhne a navádí na start. Startuje se po minutě...projíždíme mávajícím davem a plácám lidi do nastavených dlaní. Super pocit tenhle grandiózní start. Vždy mám slzy v očích a obrovský pocit dojetí...letos už po třetí. Kdo by to řekl, jak ten čas letí a vždy s novými ambicemi a přáními. První rok to bylo dokončit s mými haskouny 500km, druhý rok 1000km a letos jako bych tu byla spíš omylem....

Zahajovací banket .

Banquet .

Zahajovací ceremoniál .

Open ceremony .

Registrace a musher meeting.

Registration and musher meeting.

Stále balíme pytle na checkpointy

We are still packing depo back for checkpoints.

Balíme pytle na checkpointy

We are packing depo back for checkpoints.

Přijel Thomas s jeho náklaďákem a domlouváme co a jak...Padlo rozhodnutí, že Thomas pojede se 14ti psy tisícovku a já s 8mi psy pětistovku. Je to realistické rozhodnutí na základě skutečného stavu psů...

Thomas is here with his truck and we find solutions. Thomas will take part in 1000km and I will go for 500km...

Připravujeme snacky pro závod. Jak vidíte počasí nám opět přeje.... 500 kg masa je napytlíkováno :-)

We pack snacks for dogs for the race. Well wheater is again great....about 500kg of meat is packed :-)

Uklidili jsme celý dům, vše napresovali do auta a vyrážíme směr Alta. Živly cestou řádí...napadla hromada sněhu a silný vítr dělá své divy...v noci zavřeli přístupové silnice do Alty. Přijeli jsme na poslední chvíli.

We pack all our staff, clean the house and we go direction Alta...a lot of snow and wind on the road...

Právě dorazila záchranná výprava z Čech ve složení Zdeněk Paclt, Honza Knýř s mým autem. Cesta domů je otevřená, ani si neumíte představit, ten pocit štěstí...3030km za 42 hodin.... a proběhl večírek s přísunem českého alkoholu s našimi norskými kamarády :-)

Zdeněk Paclt and Honza Knýř rescue group has arrived from Czech with my car. The journey home is open, you can not imagine the feeling of happiness ...3030km in 42 hours. We celebrate this event together with our friends from Hamarnes Roger and Johan :-)

Příprava snacků pro psy pro blížící se závod

We are produsing snacks for dogs for race

Návštěva sámi muzea ve Varangebotn s odborným výkladem Rogera

Sami museum in Varangebotn and our friend Roger

Krmení psů a práce kolem domu, foto Štěpán Hon

Feeding dogs and work around the house, photo: Štěpán Hon

Hamarnes a Varangerbotn, foto Štěpán Hon

Hamarnes and Varangerbotn, photo: Štěpán Hon

Trénink, foto Štěpán Hon

The training, photo: Štěpán Hon

Další atrakcí, kterou jsem zde Míle mohla poskytnout, byl výlet- trénink- do okolí. Po dvou hodinách už Míla jen mlčela a po čtyřech byla zmrzlá jak preclik....říkala, že se jí to moc líbilo, ale že příště už asi nepojede....

The other atraction I could show to Mila, was a trip - a training to surroundings. After two hours Mila got silent and after four she was pretty frozen... she said , she enjoyed but next time she wouldn´t join me... wonder why?

Dnes mne přiletěla navštívit moje nejlepší a nejmilejší kamarádka Míla. Vše je rázem veselejší... Jedinou atrakci v Hammernes, návštěvu mořského pobřeží jsme zvládly během deseti minut....a to je vše. No prostě báječná dovolená u moře :-)

My best friend Mila came to visit me today. Everything is more cheerful at once... The only attraction here in Hammernes, the visit at the sea shore, we managed withing ten minutes... and that´s it. Just a great holiday at the sea :-)

Moc děkuji Hege and Arntovi za super dárek!!!

Many thanks to Hege, Arnt, Hawar and Hogne for great present!!!

Myslím, že když slunce má kolem sebe duhu a záře se rozkládá do horizontální čáry, tak je opravdu pěkná zima. Tenhle obrázek mne stál šílenou bolest v prstech po rozhodnutí, že to opravdu musím vyfotit...

The sun looks today like this....well I can tell you it was f...ing cold :-)

Když netrénuji, tak připravuji jídlo pro psy, rozmrazuji a porcuji maso a doplňuji zásoby materiálu...

Cutting frozen meat and take carre about equipment, it is program for the rest of days...

100+1 fotka zmrzlých psích zadečků a jednoho obličeje...

100+1 photos of dogs asses and one frozen face...

Už se těším domů na moje pejsky. ZDE

I´m looking forward back home to my dogs. HERE

Jeden další den tréninku. Jezdím jen krátké na 50km. Svítí sluníčko, ale je pěkná kosa. Střídám dva týmy, každý den jedu s jedním...slovy: nic moc. Uvidíme co bude a jak to bude...

One day of next training. I´m going only for short runs for 50km every day with one team. It is nice sun shun but quit cold today. Well we will see how is everything going on...

Miláček Coldplay dokončil závod v Taně, ale otekla mu zadní tlapka. Veterinář provedl vyšetření a závěr je, že nic zlomeného není, žádný zánět, pouze namožené svaly...ani se neptejte, kolik ta sranda stála...

Sweetheart Coldplay finished the race in Tana, but after thet his back feet is swollen. The vet carried out an examination and the conclusion is that nothing is broken, no inflammation, only the strained muscles ...

Odvážím Thomase na letiště a protože mám 3 hodiny času, protože jsme objednáni k veterináři, tak mám čas projít si městečko a přístav a navštívit konečný bod silnice s označením E6, která vede z Říma a končí zde u ledového oceánu po 5000km. Nápisy jsou zde v norštině a v ruštině...pozor, jsou za rohem :-).

Zůstávám v modrém domečku u moře zase sama. Minimálně na dalších 14dní...

Po hromadném startě na řece následovala trasa 134km dlouhá. Startujeme s 28 psy a naše strategie závodu je dovést všechny psy do cíle. V týmu je 11 mladých psů, kteří běželi maximálně 70km v kuse. Je to vlastně první reálná zkouška...po 5ti hodinách odpočinku následovala další etapa, 114km dlouhá. Pro nás to znamenalo 11 a 12 hodin na saních a mezi tím 2 hodiny spánku...v podstatě žádná velká sranda :-). Všichni psi doběhli...

Jsme přihlášeni na místní závod BERGEBYLOPET, Tana . Závod startuje 12. února v 18:00. Trasa je 130km, 5 hodin odpočinek a 110km...

One accident comes seldom alone!

Cross-border-team cooperation expanded in Bergeby!

They started with three mushers and thirty dogs. Then Thomas flew to Germany: Then it was more work for the to remaining. To much for the foot of Mika. Illness in the foot and 4 weeks of rest, at least. Then it was one musher and thirty dogs. In addition no car. Luckily the neighbour ,Bergeby Husky ,had one car to much. A good help for a little amputated team. Now we hold our thumbs for any accident not to happen to Jana. Then we hope that Thomas get his car fixed and return. Longdistancerunning is a demanding sport!

Tak takhle idealisticky to tu může působit na naše sousedy :-) a ten obrázek je dotažený do maximálních detailů. Ti dva dole mávající jsme my: já a Michal a máváme na letadlo, kterým nám dnes večír přiletí Thomas.... Obrázek s textem v norštině zde

This idealistic picture draw for us our neigbhour Roger Persson....the detail are so realistic. Look down to dog yeard it is me and Micha waving to airplane by which Thomas is flying back :-)...all text in norwegian here

Protože jsem holka šikovná, tak se mi podařilo vymámit z našeho souseda Jana Oysteina Dervo jedno z jeho aut ( padla na to jediná flaška slivovice, kterou jsem propašovala). Jan Oysten se svými psy je také přihlášen na Finnmarkslopet, takže jsme pro něj trochu konkurence....vůz je značky Toyota a je 30 let staré. Není to čtyřkolka, to znamená, že jsme s ním zapadli do návěje sněhu hned při prvním pokusu vyjet do světa....už asi vím, proč nám ho půjčil :-)

We are very lucky because Jan Oystein Dervo borrow us one of his cars...well it is Toyota, 30 years old. It is 2WD and during our first try we stood stiff in the snow :-)

Jeden z tréninků na 72 km. Jsem překvapená, že psi jsou v pohodě a pěkně pracují...mám jen obavu, že trénujeme málo. Jsme daleko za původním plánem a pořád se něco hatí...

One of our trainings for 72km. Dogs are working very well, but we are far far behind our training plans...

Na fotce vedle vidíte, jak zaří slunce ve 12:50. Vítr vyfoukal čerství sníh a zůstali na cestě jen naše stopy ze včerejší procházky se psy, tzv. domácími...takto vypadá den volna. Přestalo fučet a venku přituhuje, už je -18.

You can see on photo how looks sun at 12:50. The wind blow away the fresh snow and you can see only our prints in snow from last day...well, one day off.

Očekávaná vichřice přišla asi půl hodny po té, co jsme dorazili domů z tréninku. Celý den nebylo doporučeno vycházet z domů, zavřeli se školy...Očekávaná síla větru byla 30 m/s. Vichr dostal i své jméno ASK a očekávali se velké škody v celém Finnmarku....samozřejmě, že centrum největšího náporu větru mělo být ve Vardo, 80km od nás....když přišel hlavní nápor, domeček skřípal a naříkal, ale vydržel...psi nám taky neuletěli. Venku jsou návěje sněhu a jinde je sníh vyfoukaný až na led...

Expected wind storm ASK came evening, half hour after we arrive from training. Weather forcast expect wind in speed 30m/s...our house was crying all night. Well dogs didn´t fly away and we have a fresh snow blown in hard press drifts...

The weather forecast for Bergeby

Celý den jsme čekali na veterinářku, která nám musí potvrdit odčervení psů a zkontrolovat psí pasy, jinak by nás mohli klidně z Norska vyhostit do 24 hodin. Při našem štěstí, musíme dávat pozor na každou maličkost...

We ware waiting almost all day for vet to check dog´s passports and to do echinococcus treatment...important for staying in Norway.

Moje norské tel. číslo/ My new norwegian phone number: +47 98 41 26 26

Bydlíme v malém modrém domečku na pobřeží arctického oceánu... nemáme bohužel žádné auto, protože to naše stojí ve Švédsku a možná, že je na cestě do Hamburku... jíst pořád ještě máme co :-), ale výběr teda opravdu není výrazně exkluzivní, do nejbližšího obchodu máme 35km... trénink jde dobře, ale jsme daleko, daleko za naším tréninkovým plánem. Chybí nám spousta a spousta kilometrů... po dlouhé cestě jsou psi hubení na kost a musíme je rychle dokrmit...

jen tak mimochodem, víte že po 18 hodině Vám v norském supermaketu pivo prostě neprodají, i když ho už máte v košíku?

We lives in little blue house on sea site of arctic ocean... we are here without the car, because our is staying in Sweden and waiting for transport back to Germany, to Hamburg...we have what to eat, but I remember in my live more exclusive dishes. The shop is 35km far from here...The training is going well, but we are far, far behind our training plan, we are missing a lot kms...after long travel dogs looks skinny ...

Trénujeme na náhorní planině za domem. Je to brovská rozlehlá plocha. Základní okruh máme 23km a s dalšími odbočkami se jednoduše dostaneme na 40, 60 a více km. Sjezd domů je trochu komplikovaný, projíždíme farmou....

The training trail looks good. The basic cirkl is 23km, but we can easy go for 40, 60 and more km...

Od moře pěkně protahuje a co zapomenete před domem, tak prostě odletí...

Bergeby looks like quit windy place...but nice :-)

Zhruba po 20ti hodinách cesty dorážíme do Bergeby, kde vládne polární noc, což znamená jen to, že nevyhází slunce nad obzor a den je zde dlouhý asi šest hodin. Začínáme se zabydlovat, psí boudy už dorazily z Alty, kde čekaly od loňského roku. Večír všichni psi už bydlí. Vypadá to tu jako konec světa...další zastávka už je jenom Vadso a pak severní pól :-)

We righted Bargeby after next 20hourse drive. It looks here like end of the world...

Přes den trénujeme se psy, je tu nádherná krajina. Švédsko je nádherné a tréninkové podmínky jsou skvělé. Psi se pomalu rozbíhají a dnes jsme jeli 40km trénink. Jezdíme tři týmy po deseti psech. Co s námi bude? Políbím rodnou hroudu, jestli se ještě někdy dostanu domů...

Dostáváme zprávu, že v Kalixu jsou ochotni provést výměnu motoru za 190.000 švédských korun, což je nějakých 20 tisíc Euro....Auto se tedy musí převést do Německa, do Hamburku a tady auto opraví za normální cenu. Motor se musí objednat ve Francii...čekáme na motor, čekáme na odvoz auta...

Psi bydlí na střídačku v přepravních boxech, nebo kolem boxů na řetízkách. Vyjíždíme poprvé s pejsky na trénink. Je potřeba je nějak zabavit, protože situace začíná být kritická... Postupně začínají hárat všechny feny....

Přijíždí Katy Meier, která bydlí v Slagnas- Arjeplog od Kalixu 350km. Nakládáme jen nejnutnější věci a všech 35 psů jsme namáčkli do mého přepraváku, pro 24 psů...

Celý den na auto nikdo ani nesáhl, protože byl pátek a v garáži bylo plno a na řadu přijdeme nejdříve v pondělí...Probíhá telefonování ohledně garance na motor, protože má najeto 38.000km a přichází otázka kdo bude co platit...samozřejmě, že nikdo nic platit nechce...

Pokoušíme se volat některým lidem, kteří nebydlí moc daleko...všichni nám přejí hodně zdaru...

S příchodem večera se opět ochladilo....kolem deváté, při vjezdu do hraničního města Haparanda, kde jsme měli vjet do Finska, najednou auto škrdlo, prdlo a skončilo....zůstali jsme stát uprostřed obchodního centra a pod námi hromádka ani né oleje ale vazelíny, vypadávající z motoru....začalo telefonování...celé zdlouhavé, ale výsledkem v podstatě bylo to, že tohle auto tady nikdo opravovat nechce a ani nehodlá....Když přijel místní borec, podívat se co to tedy s tím autem je, řekl památnou větu: Tohle auto není postaveno pro takovouhle zimu...Kolem třetí přijíždí obrovský náklaďák a nakládá nás k odtahu, do nějaké opravny poblíž.... Michal po té, co vyjádřil přesvědčení, že už to nemůže být horší a že se věci musí obrátit k lepšímu, si skřípl prst do železné konstrukce schodů, při jejich skládání a málem si ho uskřípl. Řekněme, že optimismus opravdu není na tomto místě vhodný....Odtahovák nás zavlekl do města Kalix, 50km zpět a slavnostně nás zaparkovat i se všemi 35psy na dvůr, který dost připomínal vrakoviště a při odjezdu, za námi zamkl bránu... teď už to opravdu horší být nemůže, venku je stále kolem -30...

Projeli jsme v pohodě Německem do Rostoku, přeplavali Baltic až do Trellborgu a vzhůru po švédské dálnici podél pobřeží stále na sever....venku se pomalu začalo ochlazovat....že ani topení v autě nějak nestíhá vytopit kabinu....venku je -35 stupňů. Thomas začal mít tušení, že je něco divného s autem. Něco se děje s olejem v motoru... Zastavili jsme v první dostupné auto opravně. Tady jsme strávili půl dne, než všechno prohlédli a opravili těsnění, vyměnili vzduchový filtr a vyměnili také komplet olej v motoru.... a poslali nás dál na cestu...

Cesta na sever začala idylicky a téměř plná optimismu. Po té co chlapci všechny zabalené věci přerovnali a po částech nacpali do všech možných i nemožných volných míst, naprosto jsem ztratila přehled, kde vůbec moje věci jsou. Vím pouze, že je vše v autě, nebo ve vleku. Výprava vyjíždí ve složení: Thomas Hoffman, Michael Tiedemann, oba z Německa, já Jana Henychová a 35 psů. Věřím, že po tomto zájezdu budu mluvit německy, protože v moment, kdy jsme opustili rodnou českou hroudu, chlapci mezi sebou mluví jenom německy a do angličtiny přepínají jen v nejnutnější slušnosti...pěkně mne s tím s....

				Foto: Štěpán Hon

Poslední trénink doma před odjezdem na Sever.

The last training at home before we will leave to Norway.

DRSNÁ HOLKY Z JIZEREK. Běžky, triatlon, lezení a horská turistika byly každodenní součástí dětského života Jany Henychové. Už tenkrát se jí do krve vlévala obrovská houževnatost, která ji dostala, jako jednu z mála žen, mezi světovou musherskou špičku. Přesto si uchovala ženské vystupování a za jemným obličejem, orámovaným dlouhými blonďatými vlasy, by nikdo nečekal obrovskou psychickou i fyzickou sílu, kterou disponuje. ..

Časopis Psí kusy 1/2010

Dnes nám rychlejší bratr blesku- Top trans přivezl saně od Františka Chlaně WWW.SLED.CZ určené k tréninku ve Skandinávii

We recive today wooden training sleds for our staying in Norway, produce from Franta Chlan, WWW.SLED.CZ. We would like to sell this sleds after Finnmarkslopet. In case you are interesting just feel free to contact me by e-mail

Dnes jsem přivezla domů výbavu pro psy od firmy Manmat pro příští Finnmarkslopet. Budeme jistě nejlépe oblečený tým :-)

I visited today Manmat company and I brought home our new equipment for Finnmarkslopet. We will so good looking teams :-)

Článek od Lubomíra Sedláka pro britský Wizz magazine zde.

Article from Lubomir Sedlak for british Wizz magazine here.

Pomáháme vyvíjet ve spolupráci s jabloneckou firmou Gaspo vylepšený střih závodního trička vyráběného firmou Manmat.

We are helping to develop, in cooperation with the firm Gaspo improved cut dog racing t-shirts produced by MANMAT.

Povídání v dětském programu Českého rozhlasu 2- DOMINU s Evou Kvasničkovou ZDE mp3, druhý díl ZDE mp3

You can hear on Czech radio program for children about dogs here mp3 ( czech).

Kulturní centrum Zahrada a polární den pro děti v rámci výstavy a kulturních akcí spojených s Grónskem.

The "Arctic day" for children in Prague. Look at city mushing...

Už jsem si vyzvedla nový řidičský průkaz. Všimněte si prosím toho kamionu :-)

I finish my driving lesons for truck and since today I have a new driving licence :-)

Děkuji mým přátelům, horské službě, městské policii a kanceláři Jizerské OPS, která koordinovala moji záchranu po té, co jsem zjistila uprostřed tréninku se 14ti psy, že mi po vyklepání šroubků nefunguje řízení tréninkové káry...

Thank you my friends, the mountain rescue service, the local police and the turist infocentrum , which coordinated my rescue. After a technical defect on the cart with 14 dogs in the nature...

Surprice roste jako z vody. Je mu 14 dní a váží 1,2kg a dnes se poprvé podíval na svět...

The surprise of monday morning. It looks like my first alaskan :-)

Nádech zimy...

The winter touch...

Pondělní překvapení. Můj první alaskánek :-)

The surprise of monday morning. It looks like my first alaskan :-)

Fotografie pro HN, přílohu Víkend

Photos for media...

Photos: David Turecký

Máme nové grafické logo.

Our team has a new grafic logo.